Obnovení těžby železné rudy na Třeboňsku – vrcholné období
Zhruba po 150 letech (po roce 1781), se na Třeboňsku rozvinulo druhé období dolování želené rudy a přineslo s sebou vybudování rozsáhlých hutí nedaleko Klikova, v místě později nazvaném Františkov a také v Chlumu a v Hamru - nazvaném Josefovo údolí . Ruda se používala místní a rovněž se dovážela z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Doprava vytěžené rudy
Přibližně z roku 1870 pochází mapa těžebních míst na Třeboňsku:
MAPA těžebních míst na Třeboňsku z roku cca 1870
V následujícím textu najdete podrobné informace o rozvoji těžby železné rudy v 18. a 19. století na Klikově.
DALŠÍ TEXT: Nejstarší zmínky o dolování na Klikově - 2 část
Těžba a doprava železné rudy na Třeboňsku
Těžba železné rudy probíhala na různých místech. Označovala se jako kutání a místa, odkud byla dolována, se nazývala kutiště. Kutat železo i ostatní nerostné suroviny však bylo možné pouze na základě řádného povolení a registrace. V 19.století si parcely, které byly vhodné k těžbě, pronajímali podnikatelé, kteří je měli často pronajaté v celém okolí. Ti zaměstnávali své zkušené pracovníky a místní obyvatele a jejich povozy využívali pouze na dovoz železné rudy do nedalekých Chlumeckých železáren.
Jedním z takových nájemců byl i pan Gustav Županský, držitel dolů z Rakonic na Písecku, který měl pronajaté pozemky za účelem kutání v obcích Kojákovice, Hrachoviště, Lipnice, Cep, Ledenice, Třeboň, Břilice, Majdalena, Suchdol, Kardašova Řečice, Borkovice a dále pak i na Krumlovsku.
Snaha objevit nová ložiska železné rudy vedla k nedovolenému kutání na různých místech. Jednotlivá panství se snažila zabránit nedovolenému kutání jak na panských pozemcích, tak i na selských gruntech a pečlivě kontrolovala, zda osoby provádějící tuto činnost, mají řádné povolení. Příkladem toho je i oběžník z 24. února 1819, který dával na vědomí všem rychtářům jednotlivých obcí, že žádní havíři nesmějí dolovat železnou rudu na panství Třeboňském bez řádného povolení, kterým se prokáží vrchnostenskému úřadu. Současně oznamuje všem rychtářům jejich povinnost hlásit všechny havíře, kteří kopou, v minulosti kopali, nebo se chystají kopat železnou rudu v jejich obci. Následuje výčet jednotlivých obcí a vlastnoruční podpisy rychtářů, stvrzující, že byli s oběžníkem seznámeni. Následně se listina vrátila vrchnostenskému úřadu a dnes je uložena v Státním oblastním archivu v Třeboni.
Každá parcela, na které bylo povoleno kutání, byla jednotlivě zapsána v Knize výhradních kutišť Revírního Báňského úřadu, který byl v roce 1850 zřízen v Českých Budějovicích. V té době se stále intenzivně těžilo, i když na Chlumecké železárny začaly již dopadat důsledky ostré konkurence železáren v Belgii, Německu a Anglii a s tím spojený pokles světových cen železa a špatný odbyt na světových trzích a navíc i konkurence rychle se rozvíjejících železáren na Moravě, ve Štýrsku a v Uhrách. Chlumecká železárna se však stále pokoušela hledat nové cesty. Pomocí nových strojů od plzeňského E. Škody zřizovala a vybavovala nové provozy, nicméně v roce 1890 byla nucena snížit provoz i počet pracovníků z 577 (v roce 1876) na pouhých 75 a v roce 1900 uzavřela provoz úplně.
Detail mapy těžebních míst na Třeboňsku z r. cca1870.- oblast Mladošovic
Vzpomínky pamětníka z Mladošovic
Každé místo, kde se rozjela těžba železné rudy rychle ožilo. S příchodem nových lidí do vsi okamžitě vzrostla spotřeba potravin a piva, ale došlo i k rozvoji dalších řemesel. Svědectví o dobách, kdy se v obci Mladošovice a jejím blízkém okolí těžila železná ruda, nám prostřednictvím bývalého učitele zanechal jeden z pamětníků. O této době nalézáme svědectví i v místní kronice.
DALŠÍ TEXT: Vzpomínky pamětníka z Mladošovic
DALŠÍ TEXT: Z kroniky Mladošovic
Plán dolů v obci Mladošovice z r. 1828
Vzpomínky štajgra ze Lhoty
Velice zajímavé je i vyprávění bývalého důlního úředníka Jana Pretschnera, „štajgra“ ze Lhoty, který sem přišel za prací, oženil se s místní dívkou, založil zde svou rodinu a po ukončení těžby zde zůstal a začal farmařit na statku. Všechny své syny poslal na studia a tak se stali úředníky na různých místech Rakouska-Uherska. Syn Karel například studoval na českém gymnáziu v Českých Budějovicích, stal se úředníkem u ministerstva železnic ve Vídni a později inspektorem Československých státních drah.
DALŠÍ TEXT: Vzpomínky štajgra ze Lhoty
Dobový obrázek - na cestě z Chlumu
