Obnovení zpracování železné rudy na Třeboňsku
Františkov
První huť byla postavena v roce 1794 u řeky Dračice, která poskytovala dostatek hnací síly. Jednalo se o vysokou pec se třemi kujnírnami a jednou kování, čili cejnhamrem. Ve vysoké peci, která sahala do výšky 10 metrů, se ruda tavila a v kujnírnách byla získaná surovina zkována mohutnými kladivy či samokovy, které vážily asi po jednom metrickém centu a byly upevněny na silných trámech.
Dobové obrázky hamru a vodního kola
Tyto násady byly podepřeny asi v jedné třetině své délky a na kratším konci byly stlačovány palci vodních kol, takže byly nadzvedávány a dopadaly vlastní vahou na žhavé železo na kovadlině. Mohutné údery „samokovu“ bylo slyšet do dalekého okolí. Celé zařízení se nazývalo hamr a dělníci pak hamrníci. Tito pracovali v nepřetržitém provozu ve dvou partách po 12 hodinách. Dochovaný vodní hamr najdete nedaleko Trhových Svinů. Jedná se o Buškův Hamr, který je v letních měsících přístupný veřejnosti.
Poslední dochovaný vodní hamr v jižních Čechách - Buškův Hamr u Trhových Svinů
Ve Františkově se získávalo cca 4 500 metrických centů železa ročně. K zajištění dostatečného množství energie byla na Dračici vybudována mohutná přehrada, ze které byl odveden kanál, zásobující vodou vodní kola a hamry.
Mapa přehrady na Dračici z roku 1834
Kolem prosperujících železáren na Františkově se rozvinul rušný život, který byl přínosem nejen pro místní obyvatele, kteří měli prospěch z prodeje a pronájmu pozemků, ale i pro drobné řemeslníky, kterých se zde koncem 18. století vyskytovalo mnohem více, než v okolních vsích. Vlivem vyčerpání ložisek železné rudy a se vzrůstající konkurencí však došlo k úpadku. V roce 1871 zde byla výroba surového železa zastavena a hutě postupně vyhasly. Uvádí se, že v roce 1879 zbyly ve Františkově po železárnách pouze začazené budovy. Definitivní konec pro železárny na Dračici znamenala velká voda v roce 1890, která protrhla stávající hráz a zničila zbytek staveb.
Velká voda v r. 1890
protrhla i hráz u rybníka Svět, hráz r. Rožmberk vydržela - voda šla přes přepad
Horní tok řeky Dračice, byl po 110 letech od doby, kdy zde vyhasly vysoké pece a utichly údery hamrů, vyhlášen přírodní rezervací. Dnes můžeme pouze žasnout nad sílou přírody, která postupem času vrátila tuto průmyslovou oblast zpět přírodě. V průzračných vodách Dračice dnes žijí pstruzi, vydry říční a další druhy vzácné fauny a flory a na dobu průmyslového využití tohoto území nás upozorňují pouze zbytky vysokých pecí, náhonů, hamrů, mohutné přehrady a strusky v okolních lesích.
Zbytky staveb v okolí řeky Dračice - Františkov
Chlumecko
Velice zajímavým vývojem procházely i Chlumecké železárny, které vznikly díky podnikatelským aktivitám chlumeckého panství, ve snaze získat větší zisky. Střed celého podnikání – vysoká pec a správní budova horního a hutního úřadu se nacházela na místě dnešní sklárny. Četné hamry, které svým rachotem naplňovaly údolí Koštěnického potoka, mu daly i jméno Josefovo údolí (Josefstaal). Toto jméno je stejně jako celý podnik dnes již zcela zapomenuto. Obchodní název chlumeckých železáren zněl: Železárny Josefov (Eisenwerck Josefstaal).
Mapa železáren a hamrů - Josefovo údolí
a její detaily
Do historie jihočeského železářství vstupuje tento podnik poměrně pozdě. Za dobu svého téměř 80ti letého trvání však prokázal svoji životnost a s velkou pružností se přizpůsoboval potřebám tehdejšímu trhu a získával si tak zákazníky i v dalekých zemích. Podrobný popis chlumeckých železáren najdete v práci Bohumíra Janouška publikované v Jihočeském sborníku historickém v roce 1959.
DALŠÍ TEXT: z inventáře Velkostatek Chlum u Třeboně
DALŠÍ TEXT: z textu Źelezárny v Chlumu u Třeboně v letech 1796-1840 (Janoušek)
Plán hamru z r. 1815
